Předškoláci

Půjdu do školy

Materiály pro děti si můžete vyzvedávat ve školce.

Velikonoce

Velikonoční pohádka o zajíčkovi Kuliferdovi

    Bylo krásné slunečné ráno. Celá příroda se probouzela a ve vzduchu bylo cítit jaro. Ptáci vesele štěbetali na čerstvě se zelenajících větvích a na louce zvědavě vykukovaly první květiny. Někde se ze zelené trávy usmívaly bílé sedmikrásky, jinde zas zlatovlasé pampelišky. Na loukách se roztančila spousta barevných hlaviček. A vzduchem se linula nádherná vůně. Hmmm, tak voní jaro… Z lesa se ozývalo ťukání do stromu ťukyťukťukyťuk. To pan datel, doktor lesa, už měl plný zobák práce. Kontroloval po zimě celý les.
    Pod vzrostlým dubem měla pelíšek zaječí rodinka. Maminka zaječice a tatínek zajíc radostně tančili kolem dubu. Právě se jim narodil syn. Když vykoukl na svět, měl takový kulišácký výraz, že mu hned rodiče začali říkat Kuliferda. Zajíček to byl zvídavý a neposedný. Očička mu radostně jiskřila a všechno ho zajímalo. Pořád se na něco vyptával. A nic mu neuniklo. Tak bystrý byl. Také se moc rád seznamoval s ostatními obyvateli lesa, louky, jezírka i potůčku.
    Jednoho dne vyběhl Kuliferda dál od jejich dubu. Dostal se až k domečku, ve kterém bydleli lidé. Kuliferda se schoval za rozkvetlý keř zlatého deště a pozorně naslouchal. Člověčí maminka a tatínek zrovna říkali svým dětem něco o Velikonocích. Prý to jsou svátky jara. Zajíček rozuměl lidské řeči, ale vůbec nevěděl, co to ty Velké noce jsou. Co že to lidé oslavují? A jak? Tolik tomu chtěl přijít na kloub. Rychle běžel zpátky domů, aby se zeptal svých zaječích rodičů. Ti však nevěděli. Poslali ho hlouběji do lesa k moudré Sově. Ta totiž u lidí vyrostla, když ji našli jako malé pískle vypadlou z hnízda. Sova moc ráda Kuliferdovi vše povyprávěla.
Lidé i zvířátka mají na jaře velikou radost, že zase sluníčko více hřeje, že postupně taje led a sníh a zurčí voda v potůčcích, že se rodí mláďatka a že vše znovu ožívá. Předvelikonoční týden začíná Květnou nedělí. Lidé si dávají do váziček zelené větvičky, kterým říkají kočičky. Další den je Modré pondělí, to si lidé zdobí své příbytky nebo sebe něčím modrým. Pak přijde Šedé úterý, to se doma pořádně uklízí, aby bylo všude hezky čisto. Potom následuje Škaredá středa, říká se, že když se v tento den lidé na sebe škaredí, mračí se, zůstane jim to po celý rok. Na Zelený čtvrtek se mají jíst zelené rostliny. Zeleň ty máš Kuliferdo moc rád, viď? V tento den se mají všechny rostliny dobře zalít. Lidské děti chodí zvonit zvonečky a řehtat řehtačkami. Na Velký pátek se má mluvit tiše a hodně odpočívat. Poděkovat celé přírodě a naší mamince Zemi za všechny dary, které nám dává. Tento den je kouzelný, země se otvírá a ukazuje skryté poklady. Na Bílou sobotu se lidé oblékají do bílého šatu a rozsvěcují bílé svíce. Na Velikonoční neděli se lidé setkávají a společně oslavují zpěvem, tancem a jídlem. Dívky barví vajíčka a kluci pletou pomlázky. Na Velikonoční pondělí pak kluci chodí koledovat od domu k domu. Říkají velikonoční básničky a každou dívku, malou i velkou, jemně poplácají pomlázkou, aby neuschla. Holky jim za jejich vyšupání dávají barevná vajíčka. Lidské děti také hrají jednu moc hezkou hru. A víš co, Kuliferdo, připravím ji pro tebe a tvé kamarády jako překvapení.
Děkuju, paní Sovo, za hezké vyprávění. Řeknu to mamce a taťkovi a uděláme stejnou oslavu jako lidé. Už se těším. Brzy na shledanou.
A Kuliferda radostně odskákal domů.
    Uběhl týden. Kuliferda už se nemohl dočkat, co pro něj Sova připravila. Sova Kuliferdu vesele přívítala.
Vezmi si košíček a hledej na louce mezi kytičkami barevná vajíčka. Najdeš jich přesně dvanáct, jako je měsíců v roce.
Kuliferda měl ohromnou radost a dal se do hledání. Kamarádi mu přišli na pomoc. Všechna zvířátka hra náramně bavila. Vložili vajíčka opatrně do košíčku.
Skvělé. Hezky jste si s tím společně poradili, pochválila je paní Sova. Dejte teď vajíčka na nějaké pěkné teplé místečko a do rána uvidíte, co se stane, usmála se Sova a rozloučila se. Kuliferda položil košíček s vajíčky u nich v noře ve starém dubu a šel spát.
A věřte nevěřte, Kuliferda se ráno probudil. Slyšel tichounké pípání. A valí svá kukadla… ze všech dvanácti vajíček se v noci vyklubala malá ptáčátka. To bylo radosti v celém lese.

Veselé Velikonoce a ať se vám také něco urodí 🙂

Pohádka – O velikonočním zajíčkovi

     Byl jeden zajíček a ten se těšil celý rok na Velikonoce. Vždyť byl velikonoční! Jednou si chtěl namalovat kraslice, ale neměl vajíčka. Jeho kamarádka mu poradila, ať jde k tetičce slepičce. Vydal se tedy k ní a ona mu řekla: „Já ti dám vajíčka, když mi přineseš od sedláka Pepy obilí.“ Doskákal k sedlákovi a prosí o hrstku obilí. „Dám ti obilí, pokud mi přivedeš zatoulaného psa, aby mi tady pomohl hlídat. „Přivedl psíka Fíka a sedlák mu dal obilí. Jím nakrmil slepičku a ta mu dala vajíčka a se svojí kamarádkou namalovali krásné kraslice a užívali si poklidné velikonoční svátky.

Básnička velikonoční

Zimo, zimo, už jdi pryč,

jaro už si chystá klíč.

Nejkrásnější svátky v roce

jsou ty naše Velké noce!

Sluníčko nám pěkně svítí,

na louce nám roste kvítí.

Na stolečku vajíčka,

co nám snesla slepička.

Velikonoční pohádka o slepičce

Byla jednou jedna vrátka a za těmi vrátky bydlel jeden kohoutek a kropenaté slepičky. Jedna ze slepiček každé ráno snesla jedno vajíčko, ale vůbec nevěděla, proč panímáma každé ráno posbírá všechna vajíčka, která odnese do domu.

Jaro už se blížilo a slepička zatoužila mít kuřátka, ale panímáma pořád odnášela vajíčka z kurníku do domu. Achich ovej, naříkala slepička, já snad nikdy kuřátka mít nebudu. Stěžovala si kohoutkovi. Druhý den, když šla panímáma pro vajíčka, zapomněla za sebou zavřít vrátka.

Slepička hned vyběhla z kurníku, vyskočila na parapet a dívala se do okna.  Viděla, jak panímáma vajíčka barví a krásně zdobí.  “No páni,” řekla si slepička, “to by byla krásně barevná kuřátka. Jistě by mi je každá slípka z kurníku záviděla.”

Velikonoce již byly za rohem a tak panímáma vařila a barvila vajíčka, připravovala se na příchod koledníků. Jednoho dne kohoutek povídá, “Pojď se podívat slepičko, přišli koledníci.”

Slepička i kohoutek šli k vrátkům, aby dobře viděli. Jedno vajíčko koledníkům upadlo a ani si toho v tom spěchu nevšimli. Zato slepička měla oči všude, když všichni z dvorku odešli, přelétla vrátka a běžela k vajíčku. Zjistila, že je vajíčko nakřápnuté, ťukla do něj zobákem a zjistila, že je i uvařené.

“Achich ouvej, takové vajíčko nikdo nevysedí. Já snad nikdy kuřátka mít nebudu, ani barevná ani žlutá!” stěžovala si slípka slípce.

“Až budeš chtít snést vajíčka, tak je snes tam, kde je panímáma nenajde,” poradila slípka slípce.

Slepička tedy snesla vajíčka na ukrytém místě a seděla na nich, dokud se z nich nevylíhla krásná, žlutá kuřátka.

Velikonoční koledy

Pro děvčátka – Slepička

Kropenatá slepička
snesla bílá vajíčka,
obarvím je, vymaluji,
všechny chlapce podaruji,
pentličky pak zamotám,
na pomlázku jim je dám.

Pro kluky – Pomlázka

Upletl jsem pomlázku,

je hezčí než z obrázku,

všechny holky, které znám,

navštívím a vymrskám.

Než mi dají vajíčko,

vyplatím je maličko.

Materiály pro děti si můžete vyzvedávat ve školce.

KNIHA

Úkol pro děti na tento týden:

Nakresli obrázek z tvé oblíbené knížky a zkus se převléknout za nějakou pohádkovou

postavu. (můžeš použít – šály, šátky, klobouk, čepici, tátovo či mámy tričko, papíry alobal

apod……

Fotografii nám pošli na třídní email.

Pohádka O princezně z knížky

„Za sedmi polámanými autíčky a sedmi kostkami ze stavebnic byla jedna pohádková kniha a v té knize žila princezna. Byla to velmi krásná zlatovlasá princezna, stála na cimbuří hradu a dívala se do dálky, jestli už jede princ, který ji měl vysvobodit od zlého čaroděje.

Ten čaroděj bydlel za kopcem v začarovaném zámku a neustále upomínal krále, aby mu dal princeznu za manželku, nebo že ho začaruje. Jenže princ se někde zdržel a nejel a nejel a princezna měla z čaroděje čím dál tím větší strach, až se nakonec rozhodla, že uteče.

Jednou, když děti nechaly knížku otevřenou, přelezla cimbuří a spustila se po té stužce, co je v knihách za záložku, jako po laně. Tak se dostala do světa obrů a hledala, kde by se ukryla. Děti byly sice hodní obři a jejich maminka byla také hodná obryně, často smutnou princeznu litovaly, když o ní četly v knížce, ale kdyby ji tu viděly, určitě by ji strčily zase na cimbuří, a kdyby princ nepřijel, musela by se vdát za ohyzdného čaroděje.“

Básnička

Rozbolelo knížku bříško,

měla v něm moc písmenek.

Řekl jsem jí: „Milá knížko,

zanech smutných myšlenek!

Protáhni si všechny listy,

narovnej svůj křivý hřbet.

Provětrej se, vzduch je čistý,

já bych tě rád zase čet‘.“

Jaro na zahradě

Úkol pro děti na tento týden:

Vytvoř, nebo namaluj jarního broučka z jakéhokoliv materiálu (ze stavebnice, papíru,

víček od pet lahví, obarvené těstoviny, zelenina) a vyfoť se s ním.

Fotografii nám pošli na třídní email.

Když jaro zaťuká

Úkol pro děti na tento týden:

Vytvoř, nebo namaluj jarní kytičku z jakéhokoliv materiálu (ze stavebnice, papíru, víček

od pet lahví, obarvené těstoviny, zelenina) a vyfoť se s ní.

Fotografii nám pošli na třídní email.

„O jarním sluníčku“

Vykouklo sluníčko za bílým obláčkem, který plul po modré obloze. Sluníčko se protáhlo, zamrkalo a usmálo se na svět. Letos nastal jarní čas nějak brzy, ale kytičky už vykukují z hlíny, ptáčci začínají zpívat, tak se sluníčko dalo do práce. Rozzářilo se na celou oblohu, zahnalo obláčky a začalo pomalu prohřívat zem. A jaro může začít.
Další den však bylo pošmourné ráno plné mraků a sluníčku dalo moc práce najít aspoň skulinku a nakouknout na svět. Mraky měly však převahu, a tak sluníčko raději nabíralo síly, aby mraky přemohlo další den.
A skutečně, další ráno se sluníčko plnou silou nadechlo, mraky se polekaly a na mnoha místech se potrhaly. Tak sluníčko s úsměvem posvítilo na nový den. Všimlo si, že ptáčků i kytiček zase trochu přibylo, objevilo se i několik berušek, které také zvědavě nahlédly, jestli už je dost teplo, aby se mohly proletět. A tak jaro pokračovalo.
Brzy se všechno začalo zelenat, bzučely včelky a bylo stále tepleji. Sluníčko z jasné oblohy sledovalo, jak se mu práce daří a spokojeně se usmívalo, protože jaro je tu.

Jaro začíná

Podívej se támhle v trávě,                 (dřep, rozhlížet se)

kytička vyrostla právě,                      (ze dřepu pomalu do stoje)

čechrá si zelenou sukýnku,                (stoj snožmo, ruce v bok, kroutíme zadečkem)

protahuje si barevnou hlavinku.        (stoj snožmo, opatrně naklánět hlavu)

Sluníčku lístky natahuje,                   (stoj roznožmo, ruce natahovat nad hlavu)

ještě se ospale protahuje.                   (stoj roznožmo, ruce nad hlavou, úklony do stran)

Na louce není jediná,                         (stoj snožmo, ruce a hlava „ne, ne“)

protože jaro už začíná.                       (stoj snožmo, ruce dělají velké kruhy před tělem)